Staří Řekové upřednostňovali sex mezi stehna mladých chlapců. Ženy je děsily
Hedonismus a sex se pnuly životem starověkých Řeků jako červená nit. Ženy v něm ale v lepších případech plnily funkci chodících inkubátorů nebo kamarádek s benefity, za které se platí. Cit a chtíč mužů v určitém období řeckých dějin směřoval nejčastěji k ladným teenagerům. Takzvaná pederastrie, vztah mezi starším, váženým mužem a sličným mladíkem, byla v podstatě institucí.
Starší muž plnil roli mentora, učitele a podporovatele. A taky peněženky. Omšelí milenci si své chráněnce často brali k sobě domů a pečovali o jejich tělo i duši. Chlapce měli nejen vychovat, ale také uvést do společnosti. Správný muž té doby toužil po smyslném efébovi (jinochovi) a sem tam vzal zavděk i poněkud zaoblenější héterou, prostitutkou, ideálně s rafinovaným mozkem.
Estetický ideál náročných Řeků ztělesňovala linie zužující se odshora dolů, která tělu dodávala jistou vzletnost a šarm. O barokní krásku by si neopřeli ani osla. Prahli po oduševnělých asexuálních typech. Sexualita jako taková u nich nepramenila z živočišnosti, ale z estetična. Neomezovala se na jedno/opačné pohlaví. Přitažlivost nespočívala v druhotných pohlavních znacích, ale v něčem mnohem nehmotnějším. V proporcích, rytmu pohybu, barvě hlasu…
Lepší než anální sex byla svalnatá stehna, orál zbyl na otroky
Penisy se jim – soudě dle mnohých vyobrazení na klasických vázách – líbily spíše menší, s dlouhou přečnívající předkožkou. Dalším vzrušujícím artefaktem byla svalnatá stehna, o kterých se psaly dokonce i básně. Stehna totiž hrála při sexuálních hrátkách stěžejní roli. Sex mezi sevřená stehna byl mnohem preferovanější než klasický anální sex. Orální sex byl pak spíše pro spodinu – otroky a prostitutky.
Přestože Řekové hétery navštěvovali rádi, milostný poměr s dívkami nebyl příliš častým jevem. Soužití muže a ženy na psí knížku se nepěstovalo. Zato láska ctihodných pánů s mladíky od 12 do 17 let jen kvetla. Termíny homosexuální a heterosexuální staří Řekové neznali. Společensky schvalovaná pederastie byla vztahem mezi dospělým mužem zvaným erastés a mladým hochem, který byl nazýván erómenos. Láska (éros) mohla vzplanout spíše mezi výše uvedenými než mezi mužem a ženou.
Počínaje Aristotelem, začali pederastii odpadávat vlivní fanoušci. Kynikům, stoikům, epikurejcům a dalším se postupně začala jevit až odpornou. Přesto jí někteří zůstávali ještě dlouho věrní. Například Sofoklés se pederastických sklonů nevzdal do konce života. Homosexuály v dnešním smyslu, tedy těmi, kteří nemají pedofilní sklony, Řekové pohrdali, považovali je za neřestné a dělali si z nich legraci.
Pederastický motiv na váze
Žena se vinou své slabé povahy nedokáže ovládat
Starověké Řecko dalo světu mimo jiné i pojem lesbické lásky. Své kořeny má u básnířky Sapfó, která vedla na ostrově Lesbos internátní školu pro mladé dívky, jakýsi ženský ekvivalent platónské akademie, kde spolu studentky udržovaly velmi nadstandardní vztahy. Samotná Sapfó se prý zamilovala do jedné z nich. Podle vyvrácené legendy se ale kvůli nešťastné lásce ke krásnému Faonovi vrhla z Leukadské skály do mořských vln. Sapfó každopádně nebyla vyhraněná lesba, což dokazuje i její manželství s bohatým kupcem Kerkilasem, kterému porodila dceru Kleis. Řekové lesbičky nazývali tribadkami (od slovesa tribein – třít se).
Ženy jako takové Řeky svým způsobem děsily. Jejich nevyzpytatelnost z nich činila v jejich očích podezřelou, duševně zaostalou bytost, kterou je potřeba mít pod kontrolou a držet na uzdě. Jak píše v knize Láska a sex ve starém Řecku Juan Eslava Galán, žena se podle starých Řeků vinou své od přírody slabé povahy nedokáže ovládat, což vysvětlovalo domnělou ženskou slabost pro jídlo, víno a sex.
Édouard-Henri Avril | Sappho na ostrově Lesbos
Žena, jež zažila orgasmus se nevyhnutelně mění v otrokyni své vrtkavé dělohy…
Jako se krvelačný tygr, který okusil lidské maso, stává vrahem, tak se podle Platónovy teorie žena, jež zažila orgasmus, nevyhnutelně mění v otrokyni své vrtkavé dělohy a získává planoucí oko, když si vychutnala muže. Možná je za tím vším jen mužská závist na schopnost většího počtu orgasmů a nečinění si starosti o velikost údu a stabilitu erekce, spekuluje spisovatel.
Nejvíc se žen báli ti nejstatečnější – Sparťané. Se ženami neměli příliš zkušeností, většinu času trávili se svými souputníky při výcviku a v boji. Většina z nich by se radši postavila nejhoršímu nepříteli než vagíně. Aby neutrpěli při svatební noci trauma, oholili ženám vlasy a oblékli je do mužských šatů. Takto vyhastrošené čekaly ve tmě na svého novomanžela, který je přepadl a odvlekl na lože. Po splnění manželských povinností manželé údajně často utekli a někteří se vrátili až po několika měsících nebo letech.
Achilles a Patroclus
Každá doba má svá specifika – i v sexu. Jak by se vám líbilo žít ve starověkém Řecku?
