5 nejprovokativnějších umělců přelomu 19. – 20. století
Umění bylo odjakživa především řemeslem. Neboli: koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Tvořit bylo tedy třeba především tak, aby se výsledek líbil. Našlo se ale i pár vzdorných osobností, které si nebraly servítky a hnáni múzami a představami o světě statečně bořily hranice dobrovolně či nedobrovolně omezeného vkusu evropské střední a vyšší vrstvy.
Od nahoty přes cenzuru zase k nahotě
Proč došlo k tomu, že se běžně vyobrazovaná nahota nebo dokonce penetrace stala něčím zakázaným, nehorázným, troufalým? Jak to, že například squirting byl běžnou dovedností žen, dokonce jej můžeme nalézt vyobrazen na freskách ze starověkého Říma a přitom o jeho existenci nemá potuchy generace našich rodičů ani prarodičů a možná dál? Jak to, že na kdekteré stropní malbě nebo z pozlaceného rámu vykukuje ňadro, často zmáčknuté mužskou rukou, malé a velké penisy, znásilnění, žena se ženou, zpola odkryté vaginy, apod., přitom například třeba barevná fotografie něčeho podobného, umístěná u hlavní recepce někde v kanceláři nebo hotelu by dnes byla nepřípustná…? Nahota je přece přirozená věc. Stejně tak pohlavní akt. Bez nich by na světe nebyl nikdo z nás.
Pokrytecká cudnost
Může za to křesťanství, které s příslibem světla a pořádku přineslo do Evropy zmítané válkami velká omezení a poslušnost, v blízké době vyžadované pod trestem vyhoštění až smrti. Pod rouškou cudnosti ovšem bujel chtíč a neřesti jako rakovina. Trvalo dlouhá staletí, než obyčejní lidé pochopili, že systém je prohnilý. S rozvojem zemědělství a hlavně později s příchodem průmyslové revoluce v 18. století se lidem usnadnil život. Už najednou nebyl jen o samé robotě a zbýval čas na přemýšlení o sobě, o světě. S postupným uvolňováním korzetů a morálky se pro změnu odhodlali také malíři. Odvážlivců bylo více, my si tu představíme několik vybraných nejkřiklavějších, nejvíce pobuřujících děl od těch nejznámějších z nich.
L’Origine du monde | Gustave Courbet
Všichni jsme vznikli v Constance
Původ světa je kontroverzní a velmi realistický obraz francouzského malíře Gustava Courbeta (1819–1877) z roku 1866, který zburcoval nejen uměleckou sféru, ale i policii. Obraz byl dlouho zakázán. Nejpalčivější otázkou samozřejmě bylo, čípak ta mohutně zarostlá pusinka je. Nakonec byla zavržena i nejnadějnější možnost v podobě Coubertovy třiadvacetileté milenky, protože to prostě byla zrzka jako řemen. Tento světově proslulý klín patří, jak se zjistilo teprve nedávno milence diplomata. Francouzský historik Claude Schopp procházel sérii dopisů spisovatele Alexandra Dumase, když v jednom z nich našel na slavný obraz narážku odkazující směrem ke známé baletce. Historici se pak pustili do bádání a zjistili, že Constance Queniauxová měla tmavé vlasy a hlavně – byla milenkou tureckého diplomata Khalil-Beye.
Právě ten si u Courbeta obraz objednal a zařadil jej do své soukromé sbírky erotických obrazů. V průběhu dalších let Původ světa putoval do několika soukromých sbírek, než jej v roce 1995 získalo pařížské Musée d’Orsay, kde je k vidění dodnes. Za pornografii jej však označují mnozí i nyní. Jako profilofka na fb by vám Constancin klín stopro neprošel.
Pionýr bez růžových brýlí
Tento okolím přezdívaný „pionýr 19. století“ cítil, že on má být tím, kdo něco změní. Sám říkal: “Chci změnit vkus veřejnosti a způsob dívání se.” Odložil romantismu jeho růžové brýle a maloval situace a osoby tak, jak opravdu vypadaly, včetně lidské sexuality. Vyšlapal tak cestičku mladým umělcům, především impresionistům jako byl třeba Édouard Manet. Převzali od něho nejen dívání bez růžových brýlí, ale i techniku malby. Do té doby uhlazené kontury a bezešvé lesklé plátno vystřídaly viditelné tahy štětcem a plastický vzhled malby.
Gustave Courbet
Klimt a jeho nahá secese
V Rakouské Vídni se roku 1862 narodil světoznámý Gustav Klimt. Původně z něj měl být zlatník a rytec, jako jeho otec a bratři, ale projevil výrazné kreslířské nadání a tak ho poslali na přijímačky na uměleckoprůmyslovou školu, které ve 14ti bez problému zvládl. O pár let později už jeho malby zdobily klenby v Karlových Varech nebo stěny a stropy vídeňské univerzity. Roku 1897 společně s ostatními stejně smýšlejícími umělci zorganizovali první výstavu s cílem představit veřejnosti nově vznikající umělecký směr secesi, k níž se váže proslulý plakát. Bohyně Athéna tu sleduje zápas mezi Minotaurem a Theseem. Nahý hrdina symbolizující nové umění přetlačuje bestii s býčí hlavou, v níž se poznali zavedení umělci vídeňské akademie.
Plakát ve své době vzbudil dvojí pohoršení a dnes je považován za první manifest rakouských modernistů. Klimt musel nakonec listem zakrýt obnažené genitálie Thesea. Ustoupil tak cenzuře a ta na oplátku přestala řešit druhou námitku kritiků, jimž se přirovnání k Minotaurovi nelíbilo.
Gustav Klimt | plakát
Nenápadná rozkoš
Klimtovu tvorbu provázejí především krásné ženské tváře, jenž doslova obtékají různobarevné geometrické pravidelné i nepravidelné tvary. Postavy jsou v na první pohled nepřirozených polohách, jako kdyby spadly z výškové budovy a krapet se jim polámaly končetiny. Zároveň ale působí velice něžně, až křehce. Až tohle všechno vstřebáte, najednou vám dojde, že je v obrazu skrytý ještě úplně jiný děj, jako například v obrazu Panna, kde je propleteno a mazlí se hned několik ladných žínek. Právě tyto zvláštní pozice těla plus ale výraznější syrovost a upřímnost kompozice od něj převzal jeho nejslavnější žák.
Gustav Klimt | Panna
Egon Schiele. Reclining female nude, 1917
Lolity neměly šanci
Egon Schiele (1890 – 1918), byl malíř vzešlý z rakouské secese, žák otce secese – Gustava Klimta, s vlastním specifickým stylem směřujícím k evropské expresi. Známý pro své erotické obrazy extrémně mladých dívek, které se u něj v ateliéru ochotně střídaly a obdivně na něj shlížely. On však dlouho zůstával “věrný” své milované sestřičce Gertrude, kterou kreslil nejčastěji a s níž pobýval delší dobu i v Českém Krumlově. Schielemu bylo jen 16 let, když se dostal na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Studia ovšem nikdy nedokončil. Po třech letech odešel a s několika dalšími přáteli z Akademie založil tzv. Skupinu nového umění (Neukunstgruppe). Ta usilovala o maximální autenticitu tvorby bez návaznosti na tradici a umělecký vývoj – „nový umělec může být jen tak sebou samým“, tvrdila Neukunstgruppe.
Ať žije ženská síla!
Ačkoliv by některé ze Schieleho kreseb mohly v současném kontextu působit poněkud groteskně, jsou ve skutečnosti výrazem obdivu k ženské sexuální energii a její síle. Ženy staví jako centrální objekty výtvarného umění – nikoliv do tradičních poloh typických pro umělecký akt, ale do velmi provokativních póz ukazujících krásy nebo pro někoho až ošklivosti ženské fyzické přirozenosti.
Egon Schiele | Woman in Black Stockings
Pablo Picasso | Reclining nude
Geniální Picasso
Dále poputujeme do jižní Evropy. Malý Pablo se narodil roku 1881 († 1973) ve španělské Malaze. Už ve třech letech zaujal svými skicami celou rodinu a okolí. Tento rozený génius, celým jménem Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz y Picasso, si zvolil rodné příjmení své matky, protože mu přišlo zajímavější než obyčejné Ruiz po otci, který byl navíc už také umělec. Akademii umění vzal útokem už ve třinácti, což bylo ještě o 3 roky dřív, než se na podobnou školu dostal Schiele. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatele kubismu který se vyznačuje zobrazením objektu na plátně ze všech jeho stran, ovšem v jednotě.
Pablo Picasso series
Starý zvrhlík
Během života vytvořil stovky tisíc děl, my si ale povíme o jednom z jeho posledních počinů, který spatřil světlo světa pod francouzským sluncem, v umělcově ateliéru v Cann. Ve věku 84! let tu stvořil proslulou Sérii 347, obnášející přesně stejný počet jednotlivých grafik, a to během pouhých 7 měsíců! Pro srovnání například Rembrandtovi trvalo celou jeho kariéru vytvořit podobných děl jen 300 kusů. Sám umělec o sérii říká: „ Když kreslím, pozoruji své modely hodinu po hodině a přemýšlím o samých bláznivinách. To je můj způsob psaní příběhu.” Dvacet z nich bylo v uměleckých kruzích velmi diskutováno a zvažovalo se zakázání jejich vystavení kdekoliv. Jenže Picassova popularita, v té době doslova monstrózní – byl jedním z mála umělců, kteří ochutnali její chuť během svého života – prorazila mantinely utajení a sbírka byla vystavena v Paříži, Chicagu a New Yorku.
Toyen | Black Paradise
Od mýdla ke štětci
A nakonec dojde i na ženu. A ještě k tomu češku. Toyen (vlastním jménem Marie Čermínová, 1902–1980) je označována za první a jedinou dámu české meziválečné avantgardy slučující se ve spolku Devětsil. Pseudonym jí jednou napsal na ubrousek Jaroslav Seifert a ona jej přijala. V jejím díle se často objevuje erotický akcent jenž vzbuzuje diskuse. Poprask vyvolal například právě loni prodaný Ráj černochů. Za tyhle černoušky namalované v roce 1925 na aukci v Praze zaplatil jistý kupec bezmála 32 milionů korun.
Během první světové války vyráběla s ostatními dělnicemi mýdlo, ale hned po skončení se přihlásila na UMPRUM a v roce 1923 už vystavovala společně s blízkým přítelem Jindřichem Štýrským v pražském Rudolfinu. Tahle vzpurná osůbka, za jejíž obrazy jsou sběratelé ochotní platit miliony proslula i nekonformními názory. Odmítla civilní jméno, zrušila své rodinné vazby a popřela tradiční ženskou roli.
Toyen aka Marie Čermínová
V kalhotách a s cigaretou v koutku
Svou sexuální orientaci sice vždy pečlivě tajila, ale nejraději se oblékala do mužských šatů. Neoddělitelnou součástí jejího “looku” byla i nezbytná cigareta, klátivá chůze a přátelení se téměř výhradně s muži. Sympatizovala i s anarchistickým hnutím. Po okupaci přesídlila do Paříže, kde tvořila s ostatními umělci surrealistickou vlnu po boku Andrého Bretona – zakladatele tohoto hnutí, které, na rozdíl od dadaismu nabízelo možnost osvobozovat vlastní mysl a konfliktní pocity skrze tvoření. Surrealistické obrazy Toyen dodnes působí uhrančivě a je o ně velký zájem.
Ať už máte rádi umění starých mistrů, současné umění, či starožitnosti, doporučujeme navštívit nově otevřenou galerii einszwei v centru Prahy.
