Sexuální rituály letem světem: bizarní a ještě bizarnější
Sexualita je královnou překvapení. Některé praktiky, kterými po celém světě lákají lidské samičky samečky, případně se díky nim mění chlapci v muže, ale posunují čelist směrem k zemi. Pojďte s námi na dobrodružnou výpravu do světa těch nejpodivnějších sexuálních rituálů světa.
1. Sladká brambora jako symbol manželství, sex v dětství a macho ženy
Děti z nedalekých Trobriandových ostrovů mají celkem velice rychlý vstup do sexuálního života. Ve věku sedmi až osmi let si mezi sebou začínají zkoušet první erotické hry, které imitují sexuální svádění mezi dospělými. Už o čtyři až pět let později si hledají první sexuální partnery. Ty pak často mění. Na ženskou sexualitu je přitom nahlíženo stejným metrem jako na mužskou. Ženy tedy mohou být při namlouvání i odmítání sexuálních partnerů stejně dominantní i asertivní jako muži. Toto chování v macho stylu je nejen povolené, ale i podporované.
Na Trobriandových ostrovech neexistuje klasický svatební obřad. Pokud mladá žena zůstane v domě svého milence až do druhého dne – neopustí ho před východem slunce, ráno se usadí ke společnému stolu, a budoucí tchyně jim přinese vařené sladké brambory. Takto „sezdaný“ pár společně jí po dobu jednoho roku. Po roce už znovu snídají, obědvají a večeří odděleně. Společné jídlo je přitom oficiálním stvrzením manželství.
Rodiče dívky schválí manželství v moment, kdy dívka přijme od chlapce dar. Pak se dívka přestěhuje do chlapcova domu, společně jí (nejen sladké brambory) a tráví spolu celé dny. Šeptandou se následně roznese, že je pár sezdaný. Pokud je žena v manželství nespokojená, po roce se může rozvést. Důvodem rozvodu může být i manželova nevěra. Muž se může pokusit získat ženu zpět tím, že její rodině přinese sladké brambory a další dary, ale konečné rozhodnutí závisí na ženě samotné.
2. Každý správný muž má u sebe nůž. Ten šťastnější ho má u ženy v pochvě.
Finská tradice z 19. století, která bohužel ve 20. století vymizela, byla celkem zřejmým ukazatelem zadanosti. Pánové, kteří nepříliš rádi vyjadřují své city slovy, mohli přistoupit k výmluvnému činu. Mladé ženy nosily za pasem prázdnou pochvu na nůž zvaný puukko. To je typický finský nožík s úzkou čepelí, která měří maximálně 15 centimetrů na délku. Používal se každodenně na všechno možné – lov, rybaření, ale i vaření nebo zahradničení. Že jsou muži se svými noži spjati, je stará známá věc. Skoro jako se svým penisem.
Právě toto pouto měl zastupovat tenhle sympatický rituál. Muž koupil nebo vyrobil co nejkrásnější puukko a pokusil se ho dámě svého srdce vložit do pochvy za pasem. Pokud si nůž ponechala, šlo o společensky závaznou dohodu a příslib manželství. Pokud o nápadníka neměla zájem, nůž mu byla povinna vrátit. I kdyby se jí líbil sebevíc (ten nůž).
Nůž „puukko“
3. Jablko macerované v potu pro nejhezčího kluka na party
Rakušané si na jablka vždycky potrpěli. Štrůdl je koneckonců jedním ze sladkých symbolů Rakouska-Uherska. V 19. století v některých venkovských částech Rakouska ale povýšili jablko na symbol smyslnosti.
Zkusme si to představit: Pořádný mejdan v předminulém století, hudba, tanec, mladí, nadržení muži, neméně nadržené dívky. Celkem klasika, která se navzdory času příliš nemění. Ale! Tady mají děvčata v podpažních jamkách plátky jablek, které si tam syslí po celou dobu tance, při kterém se náležitě zapotí. Pokud se dívce nějaký mladík obzvlášť zalíbí, dá mu na posilněnou podivnou svačinku, ještě teplou zpod podpaží. V případě, že je přitažlivost oboustranná, mladík se do plátku jablka zakousne a je takzvaně noha v nohávě…
4. Semeno starších jako míza mužnosti
Kmen Sambianů v Papui Nové Guineji má jeden z nejzvláštnějších iniciačních rituálů, který si dokážete (a možná ani nedokážete) představit. Malí chlapci ve věku sedmi let jsou na deset let separováni od děvčat. Během tohoto období podstupují vskutku šílené přechodové rituály, počínaje propichováním kůže, pojídáním hromad cukrové třtiny, mlácením do nosu, dokud z něj neteče krev (aby se z nich odplavila ženská síla zastupovaná právě krví), konče popíjením semene nejsilnějších a nejváženějších vůdců kmene.
Jejich ejakulát jim má zajistit mužnost a sílu. Jedině tak se změní chlapec v dospělého muže. A jen ten může založit rodinu a množit se dál. Pokud tedy chtějí mladí Sambiané zakusit v životě sex, musí tomu leccos obětovat. Těm, kteří odmítnou rituál podstoupit, hrozí smrt.
Inu, proč ne!? Ale jako sambianský chlapec bychom se asi nechtěli narodit. Daleko za hranou jsou například i příslušníci indické sekty Aghóríů, kteří souloží s mrtvolami plavajícími v Ganze, aby nalezli čistotu ve špíně a popřeli tak koncept ega a standardní vnímání krásy. Sex má mnoho podob. Stejně jako lidé.
